Sametová revoluce v Novém Jičíně I

Sametová revoluce v Novém Jičíně I
Podobně jako v jiných menších moravských městech ani v Novém Jičíně nebyl veřejný odpor proti komunistickému režimu před listopadem 1989 zvlášť masovou záležitostí. Většina lidí žila svými životy v „šedé zóně“ vnitřního nesouhlasu, disent zde ale existoval jen v omezené míře. Není v našich silách a schopnostech přesně a v úplnosti rekonstruovat hnutí odporu ani zmínit všechny hybatele revolučních událostí v našem městě. Náš výběr tedy sahá tam, kam se nám podařilo zajít ve vzpomínkách čtyř pamětníků – aktivních účastníků polistopadových změn, s nimiž jsme měli tu čest debatovat přímo na půdě naší školy. Vycházíme také ze zapůjčených tištěných pramenů (především z občasníku a později týdeníku Fórum – zpravodaje novojičínského Občanského fóra, částečně také z dobového lokálního týdeníku Rozkvět). Konečně nám při zpracovávání příběhu revoluce v Novém Jičíně pomohly webové stránky Novojičínský listopad (http://novyjicin.unas.cz/) spravované panem Miroslavem Urbanem. Okrajově jsme další materiály našli též v místním archivu (stručný zápis v městské kronice).

„Občanské fórum. Členové OF plánovali svolat zaměstnance velkých podniků v Novém Jičíně. M. Urban a V. Šimík navštívili firmu Tonak, kde je nejprve na vrátnici nechtěli pustit dovnitř. Nakonec se však dostali za ředitelem J. Holým, který po nich požadoval občanské průkazy. Následně jim oznámil, že žádný zaměstnanec se generální stávky účastnit nebude, prý o ní nikdo nemá zájem.“

Odvážní lidé, kteří dopomohli k úspěšné a klidné dekomunizaci v Novém Jičíně, pocházeli z různých společenských oblastí i zájmových kruhů. Pan Alois Válek, profesí dělník, se jako signatář Charty 77 scházel před listopadem 1989 s ostatními moravskoslezskými disidenty v legendárním bytě manželů Šavrdových v Ostravě. Byt byl intenzivně odposloucháván StB, tyto schůzky s sebou tedy nesly velkou porci rizika.

Vzniku Občanského fóra předcházelo založení kroužku akvaristiky a teraristiky, na jehož vzniku se podíleli Miroslav Urban, Vlastimil Šimík a Antonín Forman. Ačkoli tento kroužek nebyl původně založen z politických důvodů, politickým debatám se nevyhnul. Společně s dalšími iniciátory založili členové tohoto kroužku tzv. Nezávislou iniciativu. Ta měla mimo jiné za úkol šíření petice Několik vět mezi lidmi, a to s pomocí cyklostylu, což bylo v té době docela sofistikované zařízení sloužící k množení textových materiálů. Cyklostyly byly hlídány Veřejnou bezpečností pomocí číslování blan, které mělo chránit stroj před jeho „zneužitím“, tedy právě před množením „podvratných“ tiskovin. M. Urban získával informace ze Svobodné Evropy (např. z pořadu „Události a názory“), které nahrával a dále je šířil. Nahrávky podporovaly zájem o politické změny, zvláště informace o podpisech známých osobností, které rychle přibývaly pod prohlášení Několik vět. Tvůrci Nezávislé iniciativy zřídili i finanční fond na podporu občanů, kteří byli poškozeni režimem, třeba právě kvůli podpisu Několika vět.

Další svobodomyslnou skupinu tvořili lidé, jejichž oborem zájmu či přímo profesí byla kultura. Centrem jejich činnosti byl novojičínský kulturní dům J-klub, kde mimo jiné večer před 17. listopadem vystupoval komunistickým režimem zakázaný brněnský dramatik Milan Uhde. Ivan Junášek a Pavel Bártek se později stali dalšími důležitými koordinátory činnosti místního Občanského fóra. Také Ivan Mynář, učitel na novojičínském gymnáziu, hrál důležitou roli. Protože se dobře znal s řadou významných českých undergroundových umělců či umělců režimem zakazovaných či ignorovaných (B. Polívka, P. Oslzlý, J. Čert, K. Srb, R. Pospíšil aj.), stal se jeho sklípek místem, odkud tito lidé, kteří do Nového Jičína za svým přítelem rádi dojížděli, šířili poznatky o skrytém dění v alternativní kultuře a také naději do budoucna. Další novojičínský středoškolský učitel, Luděk Zapletal, spolupracovník ostravského rozhlasu, se zase chopil důležité role moderátora veřejných shromáždění (třeba při nejdůležitější veřejné demonstraci 27. 11. při generální stávce), pro tuto „práci“ měl pochopitelně ze své praxe ty nejlepší předpoklady. Petr Trnka zase patřil k těm, kteří celý život vyznávali svobodné trampské ideály a v dobách Občanského fóra se například snažil o širší historické zakontextování svými články a úvahami v týdeníku Fórum.

Protesty před listopadem 1989

Ještě před 17. listopadem se uskutečnily první drobné protesty. K připomenutí výročí 21. srpna se malá skupina asi 10 lidí kolem M. Urbana vydala na tradiční tichý průvod po novojičínském náměstí. Oděni v černém, s prázdným kočárkem a se svící v ruce obcházeli centrum města. Tímto průvodem chtěli účastníci podpořit prohlášení Několik vět a zároveň vyjádřit nesouhlas s okupací. Akce byla důsledně monitorována příslušníky StB, kteří ale v konečném důsledku nezasáhli.

Protesty mezi 17. listopadem a generální stávkou

Informace o pražských událostech ze 17. listopadu se k nám dostaly až 20. listopadu prostřednictvím brněnských vysokoškolských studentů. V úterý 21. listopadu se na náměstí sešlo společně s M. Urbanem asi 6 občanů města se svíčkami, aby se symbolicky připojili k pražským studentům. Zcela náhodou je z okna restaurace Jelen zahlédla skupina mladých lidí, shodou okolností aktivistů ze SPUSA (Sdružení přátel USA), kteří se k nim záhy připojili. Za „průvodem“ popojíždělo vozidlo VB, takže celý výjev působil lehce obskurně. V průběhu dalších dní se okruh protestujících začal jen velmi pozvolna rozšiřovat.

Více materiálů, které vytvořili a shromáždili žáci Mendelovy střední školy z Nového Jičína pod vedením Petra Zapletala najdete na www.jsns.cz/naserevoluce. Všechny příběhy vznikly v rámci projektu Příběhy bezpráví.

Zdroj: www.jsns.cz/cz/naserevoluce, Naše revoluce je projekt Příběhy bezpráví programu Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni.